Desetitisíce rodin a jednotlivců přišly v posledních dvaceti letech z různých důvodů o své původní bydlení. Často šlo o chudší nájemníky v restituovaných domech, či v bytových domech, které obce prodaly soukromníkům namísto toho, aby je nabídly nájemníkům. Někteří ani nikdy neměli možnost standardně bydlet, protože vyrostli v ubytovnách či jiných nevyhovujících podmínkách. Chudí lidé, kteří se zadlužili a ztratili jednou bydlení, měli často problémy nalézt nové bydlení. Brzy se však objevili „podnikatelé s chudobou“, kteří skoupili nepotřebné ubytovny pro dělníky zkrachovalých průmyslových podniků nebo činžovní domy ve špatném stavu a začali je draze pronajímat lidem v nouzi, kteří jsou příjemci dávek na bydlení.
Vytvoření systému sociálního bydlení by vedlo k efektivnějšímu využití veřejných prostředků a k ukončení byznysu s chudobou.